Pojem reminiscence (z lat. reminiscere – vzpomenout si, rozpomenout se, obnovit v paměti) je používán jako synonymum českého výrazu vzpomínka nebo vzpomínání. V literatuře je citována nejčastěji definice britského geriatra Roberta Woodse a jeho spolupracovníků (Janečková, Vacková, 2010:21). Woods definuje reminiscenci jako hlasité nebo tiché vybavování událostí ze života člověka, které se uskutečňuje buď o samotě, nebo spolu s jinou osobou či skupinou lidí (Woods et al.,1992,s.138). Co reminiscence znamená? Jedná se o terapeutickou techniku, při které využíváme „vzpomínek“. I v pokročilém stadiu onemocnění demencí, zůstává relativně dlouho zachována dlouhodobá paměť (Jirák, Holmerová, Borzová, 2009). Společně s nemocným trpícím ztrátou paměti se rozpomínáme na různé věci, období, situace i blízké lidi. Podstatou je získání informací o životě nemocného, využívají se staré fotografie, které byly nafoceny v době pohody, klidu a štěstí, drobné předměty, které evokují vzpomínky na „staré časy“. Jednou z příjemných míst evokujících „vzpomínky“ je i nová multifunkční „reminiscenční“ zahrada v areálu Domova Pohoda.
Pozn: Tato v sociálních službách České republiky unikátní zahrada pro klienty s Alzheimerovou chorobou a jinými formami demence, byla vytvořena speciálně pro Domov POHODA Domova seniorů Nové Strašecí, na základě vlastních návrhů realizovaných ve spolupráci se Střední školou služeb a řemesel na Stochově a Odborným učilištěm ve Vrapících u Kladna, za finanční podpory Středočeského kraje. Jedinečnost zahrady a případné další komerční využití tohoto unikátního projektu je chráněno notářským zápisem o jeho jedinečnosti a autorství.
Multifunkční „reminiscenční zahrada“ její využití a další formy reminiscenční terapie
Proč je zahrada „multifunkční“? Zahrada neslouží jen „vzpomínkám“, ale i současnosti. Neslouží jen klientům Pohody, ale i klientům domova seniorů. Do celé zahrady je volný přístup všem obyvatelům obou sociálních služeb (domova pro seniory i domova se zvláštním režimem).
Životopis a reminiscenční zahrada jako úvod do reminiscenční terapie
Využití zahrady v oblasti terapie u klientů se ztrátou paměti je založeno na evokaci „vzpomínek“. K využití zahradní terapie je třeba nejprve poznat klientův životopis. Životopis sestavuje ergoterapeut a speciální pedagog s pomocí klienta, rodiny nebo jeho přátel. Na jeho základě pak stanovíme jednotlivé fáze procesu podpory a výbavnosti převážně dlouhodobé paměti klienta. Výsledkem má být co nejdelší udržení stávající paměti klienta. K tomuto účelu slouží v zahradě tzv. „cílové stanice" (i)
První cílovou stanicí je Koloniál U Zuzanky, který slouží k podpoře paměti a výbavnosti na běžné lidské potřeby - nakupování. Koloniál je vybaven mobiliářem z bývalých potravinářských obchodů (regály, pokladna, nápisy). Klient má možnost nákupu drobných věcí nebo cukrovinek, zcela samostatně nebo s podporou pečovatele. Platí českými korunami, dostává účtenku. Tato forma reminiscenční terapie není podnikatelskou činností. Druhou cílovou stanicí je nádraží Pohoda, třetí cílovou stanicí je les se zvěří, čtvrtou cílovou stanicí hospodářství se skleníkem, ke kterým nemocné dovede tzv. „nekončící chodník [ii]“. Zatím poslední realizovanou cílovou stanicí je knihovna.
Všechny cílové stanice vybavují vzpomínky na staré časy – „nádraží Pohoda“ slouží ke vzpomínkám na cestování, na různá města, vlaky, různé příhody, vojny, staré lásky, les a zvířata pak pro trénování paměti v poznávání stromů, rostlin, hub, malé hospodářství pro drobné pěstování zeleniny a květin. Zahrada slouží i jako park k posezení, procházce nebo relaxaci. Vzpomínkami a posilováním paměti doprovází klienty dvě pracovnice pro ergoterapii, které při této terapii přijímají roli tzv. „facilitátorů“. Facilitátor usnadňuje konverzaci, aktivně naslouchá, evokuje vzpomínky, využívá vzpomínkových podnětů (Janečková, Vacková, 2010).
Podstatou této, možná na první pohled zvláštní zahrady je tedy neustálé podněcování paměti ve formě vzpomínek nebo otázek: …jak se to zvíře jmenuje, do jakého města pojedeme, kam jsem jezdila, byli tam přátelé… Jan, Eva…, jaké je roční období, podává se tam káva, s kým tam půjdu, jsou tam houby, liška, ta písnička – jak ta písnička byla…, kytara, to jsem měla ráda…
Vzpomínky i paměť jsou neustále posilovány. Cílem této reminiscenční zahrady, která je klientům na očích i při pobývání ve společenské místnosti je snaha, abychom už žádného z nich neviděli, jak upírá pohled v nekonečném nic.
Poslední cílovou stanicí je „knihovna“, ta je umístěna uvnitř domovy v terapeutické místnosti. Provoz knihovny odpovídá běžnému provozu knihoven, s průkazkami, výpůjčkami knih, zařazením knih podle žánru – beletrie, romány, červená knihovna, detektivky, odborná literatura.
Vzpomínkový kufřík
Jednou z důležitých pomůcek pro reminiscenční terapii je tzv. vzpomínkový kufřík (memory box) nebo vzpomínková krabice a také album života. Kufřík, krabička i album jsou plné vzpomínek na mladá léta, na práci, rodinu, dovolené, víkendy na chalupě, na oblíbené koníčky, trávení volného času…z nichž se vytrácí bývalé starosti, neklid, strach, úzkost.
[i] Cílové stanice jsou vybudovány jako „konkrétní cíl“ vzpomínek. Do budoucna je počítáno s realizací dalších „cílových stanic“, které budou evokovat vzpomínky na běžný život.
[ii] Nekončící chodník - je chodník, který vede z výchozí části domova – terasy, přes zahradu, zpět na terasu a do domova. Chodník nemocného přivede vždy zpět na terasu.